Programování života
Programování života není nic, co by nedokázal zvládnout úplně zaždý. Složitější je pouze začátek.
Stejně tak, jako se člověk učí s počítačovým programem, se může naučit pracovat s programem, který je úmístěn v lidské mysli. Někdo ho umí ovládat perfektně, někdo někdo se ho nikdy ovládat nenaučí. Každý má stejnou možnost - vše je ale otázkou vůle a víry.
Vše, co si dokážeš představit, se může stát!
Síla našich myšlenek je ohromná a zároveň občas i nebezpečná. Vždy je rozhodující forma každé konkrétní myšlenky. Každá myšlenka vysílaná kamsi do vesmíru je zrealizovatelná. Můžeme však přivolat i to, čeho se nejvíc obáváme.
Jak to funguje? Vesmír nedokáže vyhodnotit naší myšlenku v plném rozsahu - neumí rozlišit, zda se na něco soustředíme proto, že po tom toužíme, nebo proto, že se toho obáváme.
Malý příklad na ukázku:
Ráno se probudíš a zjistíš, že jsi zaspal/a. Ještě se to dá stihnout do práce v čas. Pouze však tehdy, pokud nebude ve městě dopravní zácpa. Nastává rozhodující fáze - zvolení způsobu myšlení, který ovlivní následující děj. Než budeš pokračovat ve čtení, řekni si, na co bys v tu chvíli myslel/a.
1. Sakra zaspal/a jsem, to nemůžu stihnout. Ve městě bude určitě zácpa a přijdu pozdě. Šéf bude zuřit. Na povýšení můžu zapomenout.
(V myšlenkách se Ti už odehrává děj, jak stojíš v koloně, která se ne a ne hnout a jak po příjezdu do práce šéf vyvádí)
2. Zaspal/a jsem, ale do práce přijedu včas. Město je prázdné.
(V myšlenkách si představuješ prázdné město bez jediného auta, klidný příjezd do práce a třeba i to, jak si ještě stihneš udělat před začátkem pracovní doby kávu)
Chybná formulace přání: NECHCI PŘIJET POZDĚ!
Možná si říkáš, proč je tato formulace chybná, když je v myšlence jasně dáno, že nechceš přijet pozdě. Důvod je jednoduchý. Vesmír reaguje pouze na předmět myšlenky. V tomto případě je to PŘIJET POZDĚ. Vyslal/a jsi tento předmět - vrátí se Ti v realitě. Přejedeš pozdě. Přece jsi to tak chtěl, ne? Byl to předmět myšlenky....
Správná formulace přání: CHCI PŘIJET VČAS!
Předmětem takto formulované myšlenky je PŘIJET VČAS. Versmír ji vyslyší a přijedeš do práve včas.
To, čeho se nejvíc bojíme, k sobě přitahujeme!
Představ si, že se něčeho hrozně bojíš. Dejme tomu, že máš fóbii z hadů.
Vydáš se s přáteli v červenci na dobrodružný výlet a máte před sebou kus cesty ve vysoké trávě, v jejímž okolí jsou velké kameny.
První, co Ti probleskne hlavou, je, že sluce a kameny = velká pravděopodobnost výskytu hadů. Soustředíš se na cestu, stále se rozhlízíš kolem a čekáš, kde se nějaký objeví.
Neustále si opakuješ: Hlavně ať tu není had! Hlavně žádní hadi! Nechci potkat hada.
Vesmír reaguje na předmět myšlenky, který je v tomto případě HAD.
Domnívá se tedy, že toužíš po tom, abys viděl/a hada a proto Ti ho pošle do cesty.
Tak usilovně ses na svou myšlenku soustředil/a, až ji věsmír vyslyšel...
Že se Tě to netýká? Určitě? Opravdu nikdy nepoužíváš žádné chybné formulace myšlenek, jako například:
Nechci potkat Pepu. Hlavně ať tam není fronta. Nechci, aby teď na semaforu padla červená. Hlavně nesmím upadnout, všichni se na mne dívají. Nemám peníze, snad nepřijde žádná složenka. Havně ať nemám po cestě nějakou nehodu. Nemůžu teď marodit. Havně aby nepřijela tchýně.
Kontroluj myšlenky!
Nyní už víš, že myšlení je někdy nebezpečné. Ale neboj se ho. Stačí se s ním naučit zacházet. Nevědomě ho často používáme i správně. Určitě se Ti někdy stalo, že jsi zdánlivě náhodou potkal někoho, na koho jsi zrovna myslel/a, a to i přes to, žes ho neviděl/a celé roky. Vyslal/a jsi myšlenku do vesmíru a ten ji zhmotnil.
Co asi dělá Honza, chybí mi, dlouho jsem ho neviděl/a....
(nediv se, když o pár minut později Honzu potkáš)
Nedílnou součástí programování života jsou správné VIZUALIZACE. Pokud chceš konečně zrealizovat své sny, záložka Vizualizace je Ti k dispozici.